Vlastníci hradu Rabštejnka a jejich rodiny v nejstarších chrudimských městských knihách

Chrudimské vlastivědné listy, ročník 27, číslo 1, rok 2018  Mgr. David Richter, opis str.Vít Novák

Hrad Rabštejnek je zříceninou nacházející se nedaleko Chrudimi poblíž obce Rabštejnská Lhota. Jedná se o feudální sídlo vzniklé pravděpodobně v průběhu první poloviny 14. století s přilehlým poplužním dvorem. Nejstarší zmínka o hradu pochází z roku 1360 a je spojena s osobou Matyáše (Matěje) z Rabštejna, který společně s Mikulášem z Orle a dalšími osobami požádal papeže o prominutí hříchů z důvodu blížící se smrti. Oba výše zmínění pánové byli zřejmě příbuzní, což potvrzuje také skutečnost, že dalšími doloženými vlastníky hradu byli vladykové z Orle. Ti jej drželi až do roku 1405, kdy byl v Chrudimi a Vysokém Mýtě provoláván jako královská odůmrť. Zřejmě v průběhu husitských válek se dostal opět do držení rodu, neboť jej následně Aleš z Orle prodal společně s dalším majetkem Hertvíkovi z Ostružna. K roku 1430 se pak Hertvík tituloval "seděním na Rabštejnku". Vzhledem k tomu, že v období husitských bouří nezasedal zemský sněm, byl převod do zemských desek zapsán až v roce 1437. To už ale Hertvík nežil a tak byl majetek zapsán jeho dědici Vilémovi z Ostružna. Ten prodal hrad s příslušenstvím před rokem 1446 Vaňkovi z Vlkova. Do zemských desek byl však zápis vložen až v roce 1450. Za manželku měl Vaněk Machnu, dceru chrudimského měšťana Mikuláše. Po něm byl držitelem hradu Jan Těchlovec, po jehož smrti byl majetek v roce 1455 prohlášen za královskou odúmrť a novými vlastníky se stal Petr Kdulinec z Ostroměře a Vilém z Dřela (pocházející z rodu vladyků z Orle). Ti hrad drželi do roku 1456, kdy jej podstoupili Soběslavovi z Miletínka. Proti tomu se však postavili Václav z Květa (podle Augusta Sedláčka snad totožný s Vaňkem z Vlkova) a Hertvík z Ostružna, kterými byl jejich majetkový nárok uznán. Později se stal držitelem hradu Zikmund Šárovec ze Šárova.

Jak je patrné v 15. století se v držení hradu vystřídala řada osob a rodů. Vzhledem k blízkosti královského města Chrudim pak nepřekvapí, že někteří z nich zanechali svůj "otisk" v městských knihách. Právě tito vlastníci a jejich rodiny se stali předmětem tohoto příspěvku. Konkrétně se pak stať zaměřuje na období do příchodu Šárovců ze Šárova. Tento časový úsek postihují dvě nejstarší městské knihy z let 1439-1522.

Machna z Rabštejna

Nejstarší záznam z městských knih vztahujících se k rodině držitelů Rabštejnka pochází z roku 1446. Ten uvádí, že před městskou radu předstoupila "poctivá žena paní Machna, dcera nebožce Mikulášova podle Kostela, někdy spolusouseda našeho a manželka slovutného Vaňka z Rabštejnka" , aby přiznala, že přijala svůj podíl z dědicttví po otci ve výší 15 kop grošů pražských. Vzdala se tak veškerých majetkových práv ke zbylému majetku, který zůstal v držení její matky Anny a otčíma Vavřince Patera.

Vilém z Orle a Dřela

V roce 1453 bylo do městských knih zapsáno svědectví, ve kterém se "slovutný Vilém z Orle a Dřela" přiznal, že přijal od Bořického, syna Václava Vlčnovce, 24 kop míšeňských grošů. Jednalo se o dědictví po jeho vlčnovském poddaném Janáčovi, se kterým společně přijal pod svá "křídla" také pozůstalého sirotka. Jak bylo zvýkem, nebyl-li k dispozici příbuzný nebo poručník, který by se o sirotka postaral, připadla tato starost na jeho vrchnost. Společně se sirotkem ale pán přebíral také jeho dědtctví, které mu měl v době dosažení zletilosti navrátit. Do té doby však tyto peníze zpravidla užíval ke svým potřebám. Jednalo se tak o poměrně efektivní způsob získávání "bezúročných půjček". Tento zápis pak měl posloužit k tomu, aby Vilém veřejně potvrdil, že tyto peníze přijal a nemohl je po rodině Bořického více nárokovat. Jek je patrné z textu svědectví, stejný akt potvrzovala také zpečetěná listina. Pro větší jistotu zachování však byla smlouva vepsána ještě do městských knih. To nebyla nijak vyjímečná praxe, neboť zatím co na vlhké tvrzi nebo vesnickém statku mohla listina podlehnout rychlé zkáze, v městské truhle a za hradbami byla poměrně slušná šance na její dlouhodobé uchování.

Anna Rabštejnská

K roku 1480 se v městské knize objevuje zápis, podle kterého zakoupil v Chrudimi poblíž kostela Svatého Kříže dům se zahradou slovutný Prokop Kabát z Vlčího. Když si nechal jaho koupi zaknihovat, připojil k tržnímu záznamu informaci o tom, že po své smrti odkazuje tento majetek "slovutné panně Anně Rabštejnské". Z kontextu sice není jasné, k jakému rodu Anna náležela, podle oslovení lze ale předpokládat, že patřila k drobné šlechtě a byla v příbuzenském vztahu k nějakému držiteli hradu.

Podruhé se o Anně městské knihy zmiňují v roce 1484, kdy na jejím místě předstoupil před městskou radu panoš Matěj Bezchleba, aby oznámil, že tento dům prodala Janovi Ondrovému ze Sobětuch za 140 kop grošů míšeňských. Jan jí ihned zaplatil 20 kop, zbytek se zavázal splácet po 10 kopách ročně. Ještě téhož dne Anna část těchto splátek, konkrétně 30 kop, postoupila Jiříkovi, služebníku pana Štěpána Bochovce, kterému byla dlužna.

Nejasnosti okolo Annina původu a vztahu k vlastníkům Rabštejnka pak osvětluje zápis z roku 1487, ve kterém se Anna přiznala, že větší část peněz za dům již přijala (případně odkázala) a že zbývá doplatit posledních 50 kop za zahradu. Zmíněným zápisem pak tyto peníze postoupila "panu Jindřichovi Chuchelskému, bratru svému". Anna byla tedy původem Chuchelská z Nestájova a do rodiny vlastníků Rabštejnka se přivdala. Díky této informaci pak tuto Annu můžeme ztotožnit s Anno Chuchelskou z Nestájova, manželkou Zikmunda Šárovce ze Šárova. V roce 1489 Anna před městskou radou prohlásila, že celá částka za nemovitost byla zaplacena. Další dům Anna zakoupila a zároveň pronajala v roce 1493.

V úvodu článku bylo avizováno, že se bude zabývat rodinami držitelů Rabštejnka do příchodu Šárovců, zdánlivě tedy v této části překračujeme vymezený úsek. K tomu však existuje dobrý důvod. Přesný rok, kdy Zikmund Šárovec hrad Rabštejnek získal, není znám. V literatuře se nejčastěji objevuje Sedláčkem uváděný údaj o příchodu rodu na hrad někdy na konci 15. století. Existuje však také přesnější údaj, který hovoří o tom, že Šárovec byl majitelem hradu již v roce 1484. Díky jednomu z výše uvedených zápisů však můžeme spolehlivě říci, že Zikmund Šárovec musel být, podle oslovení užitého u jeho manželky, držitelem hradu již v roce 1480. Později se připomíná také jako vlastník nemovitosti v Chrudimi.

Hertvík z Rušínova

V roce 1484 předstoupil před městskou radu "urozený a statečný rytíř pan Hertvík z Rušínova", aby se přiznal, že je dlužen panoši Vojtěchovi z Morašic. Jako rukojmí, kteří měli sehrát roli ručitelů jeho závazku, si zvolil panoše Viléma z Chlebova, Vaňka Talacka z Ještětic a Jana ze Škrovádu, tedy drobnou šlechtu s regionálními vazbami. Jako zástavu za jejich důvěru poskytl svůj chrudimský dům. Kdyby totiž svůj závazek vůči panoši Morašickému neuhradil do stanovené lhůty, museli by tuto částku zaplatit ze svého výše uvedení šlechtici. V případě, že by taková situace nastala, měl jim zastavený dům propadnout. Hertvík však svůj dluh zavčas uhradil, na znamení čehož byl zápis mřežován.

Jednalo se o syna Hertvíka z Ostružna, husitského válečníka a držitele Rabštejnka, který zemřel před rokem 1437. Hertvíka mladšího v souvislosti s Rabštejnkem připomíná August Sedláček k roku 1456, kdy se společně s Václavem z Květa postavil proti jeho postoupení Soběslavovi z Miletínka.

Panna Dřelská

Příbuznou Viléma z Orle a Dřela, snad dcerou, byla Kateřina Dřelská. Ta je v městských knihách zmíněna poprvé v roce 1492 v souvislosti se smlouvou uzavřenou mezi dřenickým rychtářem Jankem a jeho bratry Matějem a Petrem na straně jedné a Blažkem z Rozhovic na straně druhé o dědictví po jejich otci. Zatímco Janek, Matěj a Petr z Dřenic byli poddaní paní Kateřiny, Blažek z Rozhovic byl poddaným města Chrudimi. Smlouvu mezi oběma stranami a vrchnostmi zprostředkovali Jiřík z Voděrad, Jan z Kunčího a ze Zaječic, Jan z Ohnišťan a na Krchlebech a Albrecht z Mateřova. Táž Kateřina Dřelská, provdaná z Janovic, pak v roce 1514 odkázala svůj majetek městu, aby z něho byl vystavěn špitál pro chudé.

Závěr

Městské knihy mohou být velmi důležitým zdrojem pro poznání nižší a drobné regionální šlechty, neboť do nich byly zapisovány mnohé smlouvy a mnozí z nižších šlechticů měli v městech své obchodní zájmy, dluhy i pohledávky. Někteří z nich zde dokonce vlastnili nemovitosti. Na příkladu drobného exkurzu do chrudimských městských knih se ukázalo, že nám mohou tyto prameny poskytnout nejen informace o vztahu těchto osob k městu, ale mohou přinést také doplňující údaje o blízkých feudálních sídlech a jejich držitelích.

***

Chrudimské noviny  článek ze dne 8.11.1941  autor Václav Štrof, archiv M. Vorel, Slatiňany

V Chrudimském kraji za vesnicí Rabštejnkem, v lesnaté úžlabině, na srázném křemencovém výběžku Železných hor, stojí malebná zřícenina starého hrádku. V dávných dobách nazýval se hrádek Rabenstein (Havraní kámen). Rok jeho založení není znám. Snad stál již ve 13. století. Koncem 14. století byl majitelem hrádku Jan z Orle a roku 1404 Jetřich z Orle. V 15. století byli vlastníky hrádku tito páni: Matěj Holec, erbovní pán z tvrze Nemošic na Pardubicku, Hertvík z Ostružna, Vilém z Rabštejmku, Petr Kdulinec z Ostroměře, Vaněk z Vlkova, Soběslav z Miletínka a Zikmund Šárovec ze Šárova. Z těchto pánů nejvíce Rabštejnek povznesl statečný válečník Petr Kdulinec, jehož předkové měli menší statek ve vesnici Ostroměři u Hořic. Petr Kdulinec byl hrdý na své předky, rád se chlubil svým erbem, v jehož půleném štítě, v spodním větším poli byly tři hvězdy a helma, ozdobená pěti pery. V klidné době žil Petr v hrádku jako pavouk v síti, staral se, aby jeho sklepy byly naplněny vínem, spíže zásobami potravin, v bouřlivých dobách shromažďoval v Rabštejnku válečnou kořist. Petr byl neklidné povahy, rád se zúčastnil bojů a jeho heslo bylo: "Čím více nepřátel, tím více kořisti." V touze státi se slavným, dychtil po dobrodružství, sloužil za peníze tomu, kdo jej najal. Roku 1447 nabídl své služby saskému knížeti Vilémovi. Dne 21. května roku 1447 vítala Praha Petra Kdulince i jeho snědé bojovníky počtem 200 jezdců a 100 pěších. Jeho vojenský sbor se připojil k pomocné výpravě Čechů a Moravanů do Saska a doplnil počet bojovníků na 9000. Saský kníže Vilém po vítězství nad vojskem hildesheimského biskupa odměnil Petra Kdulince i jeho bojovníky. V polovici července r. 1447, po dvouměsíční přestávce, vjela vojenská družina Kdulincova do nádvoří hrádku Rabštejnku. Petr věrně sloužil Ladislavu Pohrobkovi, Jiřímu z Poděbrad a Vladislavu Jagellonskému. Ušlechtilá ctižádostivost, statečnost a věrnost pomohli Petrovi k moci. Roku 1455 byl jmenován hofmistrem královského dvora Ladislava Pohrobka. S Jeníkem z Mečkova vysvobodil knížete Vktorina z obležení v klášteře v Třebíči na Moravě. Bratr Jiřího z Poděbrad unikl jisté zkáze. Jiří z Poděbrad ocenil jeho zásluhy a daroval mu vesnici Máslojedy. Jako diplomat Petr málo se osvědčil. Svou kariéru ukončil roku 1482 jako hejtman hradeckého kraje. Posledním jeho činem byla dohoda mezi katolickou a kališnickou stranou roku 1493. Tehdy vlastnil Petr kromě Rabštejnka i Chroustovice. (od roku 1480 vlastnil Rabštejnek Zikmund Šárovec). V druhé polovině 16. století uschla zelená ratolest pánů z Ostroměře.

Koncem 15. století koupili Rabštejnek Šárovci, erbovní rodina, nazvaná po vesnici Šárovu u Napajedel. Jejich znak měl červený krov na stříbrném štítě a helmu se vztyčeným ramenem, držící tasený meč. Čeněk Šárovec se přestěhoval do Čech, jeho synové Jan, Čeněk a Vaněk z rotmistrování v Německu ušetřili si peníze. Za ně si koupili v Čechách statky. Založili větev pánů ze Slatiňan. Vaněk Šárovec před rokem 1457 koupil okolí Slatiňan a jeho potomek Zikmund roku 1484 Rabštejnek a Slatiňany. Teprve v letech 1538 až 1540 byl prodán hrádek Rabštejnek Zdeňkem ze Šárova městu Chrudimi, aby jmenovaný pán z peněz mohl vyplatiti věno svým dcerám Dorotě a Kateřině. Roku 1547 město Chrudim ztratilo zámeček Rabštejnek s dvorem. Byl zabaven královskou komorou a prodán Janovi z Pernštejna, který ihned našel kupce v Heřmanu Lhotském ze Zásmuk. Jeho syn Ctibor zapsal Rabštejnek a Slatiňany Jindřichu Fraňkovi z Liběchova, který ustanovil dědicem hrádku a Slatiňan syna Václava. Roku 1575 koupil oba statky Bohuslav Mazanec z Friemburka, který hrádek opusti a žil v přestavěném zámku ve Slatiňanech. Roku 1585 Rabštejnek byl již zříceninou. Zůstal spojen se slatiňanským panstvím a sdílel i jeho osudy.

Omšelé zdivo dnešního Rabštejnku se zachovalou rytířskou síní jest pozůstatkem minulé doby. Hrádek má dva vchody. Jeden vede do věže (část plášťové zdi), druhý do rytířské síně, osvětlované okny románského slohu. Síň i okna byla opravena roku 1930. Návštěvník v rytířské síni může snadno spočitat chudý inventář. Jest to kulatý stůl, pět židlí, skříň na akta, lavice, věšáky a zelená kachlová kamna.

K hrádku jest snadný přístup ze silnice. Stromy zakrývají dnes rytířské sídlo zašlé slávy a jejich koruny zpívají staletou píseň.